Galerie

Už jsme všichni pěkní rošťáci, ostatně je to na nás vidět. Šijou s náma všichni čerti. Hračky, které máme k dispozici a že jich není málo, celých 20 kousků, dokážeme za noc v našem pokoji tak dobře  schovat, že některé z nich nejsou po ránu k nalezení. Už také šplháme po kočičím stromě, ale na horní polici jsme se ještě nedostali. Občas za náma pustí i našeho tátu Benjamina, který byl ze začátku docela nesvůj, protože nevěděl, jak si s námi má hrát. Ale už mu to docela jde! Máma si od nás ráda odpočine, protože když nemáme hračky, taháme jí za ocas, koušeme jí do uší a děláme na ní nejrůznější výpady. I přesto je s námi hodně trpělivá. Aby měla aspoň chvilku klid, ráda vyskočí na skříň, kam za ní ještě neumíme vylézt. Odsud nás pořád sleduje, abychom nevyvedli nějakou lumpárnu nebo si neublížili. Je velká škoda, že nám z pokoje odnesli všechny květináče s kytkama... Hodně nás bavilo se v nich schovávat a kousat do jejich listů a honit pak po podlaze kousky dřívek a suché kousky listů. Je pravda, že jsme je několikrát převrhli a vysypanou hlínu pak roznesli po celém pokoji.  Byla to vždycky velká legrace, ještě že máme šedivé kožíšky, tak to na nás nebylo ani moc vidět, že jsme umazaní...
Máme už za sebou také dvojí odčervení a první očkování proti kočičí rýmě, všichni jsme dostali čip. Očkování jsme zvládli až na Adu bez problémů, ta neměla 4 dny náladu si s náma vůbec hrát a byla ráda, že jí dáme pokoj a jen na nás koukala z teplého pelíšku. 5. den po očkování nám to ale nedarovala, všechny nás přeprala, jakou měla radost, že už jí je zase dobře.